pondělí 30. července 2012

16 Bit Lolitas - Supermarkt

Peter Kriek a Ariaan Olieroock si zvolili jeden z nejdivnějších a neulítlejších pseudonymů ve světě elektronické hudby. Proč se jmenují "16 Bit Lolitas" zkusili loni vysvětlit pro náš server. O co divněji zní název, o to jasnější je zařazení jejich hudební produkce - "progresivní house". Bohužel se dnes často do této škatulky vkládá všechno možné a nemožné, takže si lidé nejspíš pod tímto pojmem představují něco jiného než před lety. Když slyším označení progresivní house já, vybavuje se mi hlavně slavná éra přelomu jednadvacátého století, kdy byli na vrcholu sil Sasha, John Digweed, Nick Warren, a každý se mohl utlouct po kompilační řadě Global Underground. V tomto kontextu vidím 16 Bit Lolitas. Když se v roce 2003 dali Peter s Ariaanem dohromady a začali společně produkovat, navázali na zvuk výše jmenovaných.

16 Bit Lolitas se proslavili hlavně díky DJským setům, do kterých postupně zařazovali vlastní skladby čím dál víc a víc, až nakonec jejich autorská produkce začala tvořit až osmdesát procent z celkového času setů. Klubeři chodili, ptali se, kde můžou tracky sehnat, a tak se nejlepším možným způsobem dostávala jejich tvorba do širšího povědomí. Pokud progresivní house sledujete delší dobu, určitě jste narazili namátkou na Murder Weapon nebo Nobody Seems To Care, což byly docela velké hity. Jako mnoho jiných si i oni založili vlastní label Bits and Pieces (2007), aby měli odbyt pro věci, které nikdo nechtěl. Přestože problém s udáním skladeb již dnes neřeší, label vydržel až do dnešních dnů. A navíc se nedávno připojil do stáje velkého molochu - Armada Records. Právě zde nyní vychází jejich nové album Supermarkt.

Album obsahuje deset autorských skladeb plus jeden remix a je více méně progresivně housové; i když chvílemi tuto kategorii přesahuje. Album je hodně energické. Ne ve smyslu zběsilých rytmů, výkřiků, divokého máchání rukama. Jedná se o energii, která vás nenutí vstát a pohybovat se po parketu; spíše cítíte takové mrazení pod kůží, máte pocit, že jste nedílnou součástí vesmíru, který si 16 Bit Lolitas vysnili. Album nabízí hodně hypnotických beatů, skladby jsou plné melancholie, nicméně nic neženou do krajnosti a slzy se vám na krajíček určitě drát nebudou. Mám pocit, že album je trochu temnější než jejich předchozí produkce. Možná se i chvílemi trochu zvukově odkazuje k jejich alter ergu Lost Orchestra.

Mě osobně nejvíc baví skladby, na kterých spolupracovala vokalistka Lucy Iris. Například Settle The Score: obsahuje potlačené beaty, nejdřív se do popředí dostane vokál, pak převezmou nadvládu různé zvukové propletence a barevné tóny. Pro mě rozhodně jedna z nejhezčích skladeb alba. K vrcholům alba patří bezpochyby remix skladby Money And Run, který udělali 16 Bit Lolitas pro Unkle. Prý jsou na něj tak pyšní, že jej chtěli mít na svém albu. A je třeba otevřeně říct, že jsou pyšní po právu. Vokál Nicka Cavea je zkreslený, každý tón, každý zvuk, každý melodický propletenec dává smysl a nenechává nikoho chladným. Další úžasná věc je lehce zalomená Na Na Nahana. Ve chvíli, kdy se potlačí beaty, ozve se sampl kytary a do toho vokál Lucy Iris, která opakuje stále dokola jednoduchý popěvek: jako bychom se ocitli někde při trampování, ale v dosti pozměněném stavu vědomí...  Máte-li rádi náznaky tribal bubínků, bude se vám líbit Overboard, Underwater. Pokud chcete úplně nejklasičtější progresivně housový zvuk, určitě si pusťte například skvělé Snake Inverter nebo Blanket.Samozřejmě je na albu Supermarkt i pár skladeb, které trochu nudí a styl ani album nikam neposunují...

Je nutné říct, že celkově nepřišli 16 Bit Lolitas s ničím zásadním, s albem, které by vám odpálilo mozek svou genialitou. Určitě budete některé skladby přeskakovat, ale je zde dost a dost kvalitního materiálu, který vám nějakou chvíli v přehrávači může vydržet.