středa 30. listopadu 2011

Rome Santos - Formula Vol. 1


Překlad článku:
Crossing Over, No Translation Needed; By LARRY ROHTER, Published: November 11, 2011

***

Ačkoliv skupina Aventura, hrající styl bachata, během posledních deseti let pravidelně vyprodávala Madison Square Garden a další arény v celé zemi, a prodávala miliony desek, Anthony Santos, hlavní zpěvák skupiny známý svým latinskoamerickým fanouškům pod pseudonymem Romeo, zůstal mimo španělsky mluvící svět naprosto neznámý.

Nyní se ale věci nejspíš rychle změní. Nedávno totiž Santos vydal své první sólo album nazvané "Formula Vol. 1", které obsahuje na jedné straně spolupráce s Usherem nebo Lil Waynem, a na druhé straně spolupráce se španělsky mluvícími umělci jako jsou flamenco kytarista Tomatito nebo raper La Mala Rodriguéz. Kromě toho se Santos chystá natočit pilotní díl sitcomu pro ABC, který vypráví o mladém dominikánci-američanovi a jeho komplikovaném vztahu s vlastním staromódním otcem, který se do Ameriky přistěhoval z Dominikánské republiky.

"Jakým směrem bych se ve své tvorbě měl dát, abych nedělal nutně úplně to samé jako v Aventuře?", byla myšlenka, která prolétla Santosovou myslí poté, co se skupina Aventura rozhodla dát si pauzu, aby každý člen mohl pracovat na sólo projektech. "Vždycky jsem se chtěl pokusit zpívat i v rámci jiných stylů, objevovat něco nového. Ale chci si být zároveň jistý, že to lidé nebudou brát, že už jednoduše nebudu ´bachatero´, že jsem se zaprodal. Snažím se mezi tím udržet rovnováhu."

Bachata je styl založený na strunných nástrojích a perkusích, taneční hudba, která vznikla ve slumech a třtinových polích Dominikánské republiky. Do Ameriky ji přivezli dominikánští imigranti. Skupina Aventura, jejíž členové (kromě jednoho) se narodili v New Yorku, žánr zmodernizovala: zpívala mixem španělštiny a angličtiny, vstřebala hodně vlivů pocházejících od R&B zpěváků a nabídla Santosův hlas - vysoký tenor přecházející do falseta.

Zatímco většina desek Aventury byla vydána na nezávislých labelech a bez velkých producentských jmen v pozadí (první velký úspěch mělo album nazvané We Broke The Rules z roku 2002), Santos vydává CD pod hlavičkou vydavatelství Sony. Tahle společnost již má ve svém portfoliu spoustu latinskoamerických umělců, kteří úspěšně pronikli na anglicky mluvící trh: Marc Anthony, Gloria Estefan, Ricky Martin nebo Shakira. Nicméně všichni z nich měli úspěch díky anglicky nahranému albu. Santos trval na tom, že většina skladeb na jeho albu bude zpívána španělsky nebo španglicky (spanglish), což je směs španělštiny a angličtiny, kterou Santos při mluvení preferuje.

"Výše zmínění umělci mají v historii naší firmy důležité místo. Označujeme je jako ´první vlnu´", říká Ruben Leyva, president Sony Music, US Latin sekce. "Romeo pro nás definuje druhou vlnu. Dělá vše na základě  vlastních podmínek, a nemyslím si, že s tím má co do činění demografie. Žijeme v jiném světě než před deseti lety. Hispánci jsou součástí kulturního mixu, což mu umožňuje oslovit mnohem více lidí, i když bude zpívat španělsky". Podle sčítání lidu z roku 2010 žije v USA více než 50 milionů hispánců, což dělá z latinskoamerických obyvatel nejpočetnější skupinu ze všech minoritních skupin v Americe. Devadesát procent všech lidí, kterým je 18 nebo míň než 18 let a patří do této skupiny, se narodili v USA a většina z nich mluví oběma jazyky a konzumují kultury jak čistě americkou, tak latinskoamerickou. Což otevírá velmi atraktivní trh pro hip-hop, R&B a popové umělce, kteří nyní s napětím očekávají, jak dopadne Santosův crossover. "Vytváříme historii", říká Usher při natáčení videoklipu ke skladbě Promise, skladbě, ve které zpívá ve stylu bachata se Santosem za doprovodu pulzujícího requinta, což je malá kytara, která patří k základním páteřím žánru.

George Noriega je kubánskoamerický skladatel a producent, který pracoval s Jennifer Lopez, Gloriou Estefan nebo Shakirou a vyhrál Grammy. Santos s ním spolupracoval na skladbě Promise.

"Slyšet Ushera ve stylu bachata, je velmi cool a svěží", říká Noriega. "Když skladbu slyšíte v rádiu, cítíte z ní novou příchuť, kterou jste do té doby nepoznali. Zvedne vám to náladu, obzvláště díky Romeovu originálně znějícímu hlasu". Santosův hlas je opravdu neobvyklý a je také klíčem k jeho úspěchu. Santos je vysoký a svalnatý muž, vypadá trochu jako basketbalový hráč, kterým se koneckonců kdysi chtěl stát. Jeho hlas zní při mluvení chraplavě. Ale když zpívá své písně o lásce, která nedošla naplnění, hlas zní sladce, je vysoce posazený a oduševnělý, podobný Luther Vandrossovi nebo Smokey Robinsonovi.

"Dívala jsem se na video k Promise, a Romeo působí na ženy jako neuvěřitelně zranitelná postava", říká Deborah Pacini Hernandez, autorka knihy “Oye Como Va! Hybridity and Identity in Latino Popular Music” a profesorka antropologie na Tufts univerzitě. "Je sladký, má hlas, který prosí, je sípavě zranitelný, a pro ženy tím pádem ohromně aktraktivní. Bachata není hiphop nebo reggaeton, je to hudba, ve které jsou muži něžní, ukazují víc svou emocionální stránku a také je to stále hudba taneční".

Ještě je brzy říkat, jestli "Formula" bude mít komerční úspěch, ale první singl You, strávil 7 týdnů na vrcholu americké hitparády v části latinskoamerických umělců a Promise se také dostal na první místo. Na internetu, Vevo, již vidělo videoklip více než 4 miliony diváků.

"Nikdy jsem neměl rád termín crossover. Nebo alespoň tu definici, která je všobecně používaná: že když nahrajete album v angličtině, jedná se o crossover", říká Santos. "Prostě jsem cítil, že když se snažím proniknout do druhého světa, proč by anglické publikum zároveň nemohlo proniknout, tedy udělat crossover také, do mého světa?".

Na otázku, jestli si myslí, že anglicky mluvící publikum je připraveno na tento skok, odpovídá, že neví. " Ale vím, že jsem já připravený na ně", říká. "Musíte holt riskovat, a to je to, co jsme dělali i s Aventurou".

Santos sklouzl do španělštiny a pronesl jedno staré přísloví: “De los cobardes, no se ha escrito nada,” neboli “Ještě nikdy nic nebylo napsáno o zbabělcích".

Pro jeho jeho generaci a background je míchání stylů něco přirozeného.

"Narodil jsem se a vyrostl v Bronxu. Jedna z nejlepších věcí na faktu vyrůstat právě zde je, že jsem byl vystavený mnoha různým žánrům", říká. "Ušli jste jeden blok a na rohu jste slyšeli bachatu, na druhém rohu salsu a samozřejmě prakticky kdekoliv také hiphop a R&B. Takže pro mě je velmi přirozené kombinovat tyto styly. A mluvit špangličtinou".

Jeho první zkušenost s hudebním vystupováním byl kostelní sbor. Přihlásil se do něj se svým bratrancem Henry Santosem Jeterem. Jak teď přiznává ani ne tak kvůli náboženství nebo zpěvu, ale spíš kvůli "balení holek". Na střední škole se seznámil s bratry Lenny a Maxem Santosovými, kteří měli skupinu zkoušející mixovat bachatu s rock and rollem. Později se z nich stala Aventura.

Santos nejdříve řekl své matce, narozené v Puerto Ricu, a otci, narozenému v Dominikánské republice, že je pouze manažerem této skupiny. Jeho otec totiž nechtěl aby se Anthony živil něčím tak nejistým jako je práce umělce. A právě tohle je i zápletka, která bude hlavním tématem pilotního dílu sitcomu, který bude Santos natáčet příští rok. Sitcom ovšem ještě nemá název, ani obsazené herecké role.

Santos říká, že když dostal nabídku na natáčení pilotu, který produkuje Overbrook Entertainment, společnost herce Willa Smithe, cítil se vyvedený z míry. Steve Stoute, hiphopový manažer a autor knihy “The Tanning of America: How Hip-Hop Created a Culture That Rewrote the Rules of the New Economy”, a výkonný producent natáčení pilotu, označuje Santose jako potencionálně možného nástupce Justina Timberlakea, také bývalého člena boybandu s následnou hereckou kariérou.

Televizní společnosti ABC se zdá, že Santos může vyplnit "latinskoamerickou mezeru" v jejich programu. Když vezmeme do úvahy seriály Ugly Betty, nyní se nevysílá, Zoufalé manželky s Evou Longoriou, a modern Family se Sofií Vergarou, počet hispánských postav v televizi lehce spočítáme na prstech jedné ruky.

Santos není herec a tím pádem jde do televize s mírnou nevýhodou. Proto se chystá brát herecké lekce, a argumentuje, že je zvyklý vystupovat před velkým publikem. Což mu dává alespoň nějakou výhodu, než kdyby byl abslutním herecký nováček.

"Důvod, proč si myslím, že jsem schopný hrát je, že nejsem ve skutečnosti tou postavou na pódiu, postavou Romea," říká. "Jsem velmi stydlivý, a když jsem začínal, byl jsem vyděšený, nemohl jsem se ani dívat do publika, pořád jsem zíral na podlahu. Ale vytvořil jsem si postavu Romea, kterou hraju. Vidím se na záběrech z koncertu a říkám si ´To nejsem já´".



středa 2. března 2011

Skyline - Private Madness, Public Danger

Skyline jsem nikdy neměl rád. Vadilo mi, že nejsem schopen rozeznat, jestli to vše myslí vážně, anebo zda jde o neumělou (někdy přiznanou, někdy nepřiznanou) parodii jejich vzorů. Nedokázal jsem se vypořádat s vokály, které mi připadaly na dnešní dobu velmi hloupoučké, textově a hlavně hraným česko-reggae zabarvením. Někdy holt rastaman může vzbuzovat respekt, jindy ovšem vypadá jako Ali-G. Zvuková stylizace do drsně-breakbeatových poloh ve výsledku připomínala vše, jenom ne originalitu. A snaha o vytváření melodií mi někdy připadala prvoplánová a někdy strašně šroubovaná, zamotaná. Naživo sice Skyline bývali často jiná káva (i když pohříchu ne vždy): pozitivní energie, zábava, nadšení. Nicméně na deskách jsem je poslouchat nemohl. No, a ejhle: na konci roku jsem sáhnul po jejich nové desce Private Madness, Public Danger. Důvod? Přeci jenom toho v Čechách tolik nevychází, takže mám touhu slyšet vše, co se na domácí scéně vyrojí. A stalo se nečekané: ještě teď mám trochu vyražený dech.

Buďto jsem byl několik let úplně mimo, anebo došlo u Skyline k opravdu zajímavým posunům. Jejich fanoušci nepochybně vsadí na první variantu, nicméně pokud by byla pravdivá varianta druhá, viděl bych to celé takto... Změna zpěvačky měla velmi pozitivní vliv na celkové vyznění skladeb. Hlas zpěvačky Rybin je jemnější, uvěřitelnější, dodává skladbám životnost a půvabně se hodí ke zvukově drsným skladbám. Dřív mi hodně vadil rapovaný projev, ale tady mám pocit, se rozplynula ona prvoplánová drsnost - někdy jenom stačí nebýt gangster, ale pouze "bad boy". Ve skladbách, kde by už už mohl "projev" přestřelit, je lehce produkčně zkreslen a působí nenásilně. Velmi mě překvapily na české poměry nadprůměrné melodické nápady a refrény, které mám chuť si dokonce občas prozpěvovat. Co se týká beatů, tam bych asi viděl pořád malou slabinu. Přeci jenom se podklady moc neliší od předchozích desek, pořád je to takový pokus o skákavý breakbeat, někdy více či méně připomínající The Prodigy, někdy Chemiky atd. Mám chuť napsat, že by se hlavně na tomhle mělo u Skyline něco změnit k větší rozmanitosti a překvapením. Ale asi to nenapíšu, protože tím by Skyline ztratili hlavní poznávací znamení. Ale co, napíšu to: jednoduše do toho nemlátit hlava nehlava vždy a za každou cenu. I tak ale před Private Madness, Public Danger smekám: dobré album.