pátek 26. září 2008

Hatchback – Colors of the Sun


Stále existuje spousta lidí, kteří by se rádi přenesli do časů hippies. Jako například kaliforňan Samuel Milton Grawe aka Hatchback. Tomu jsou dokonce myšlenky "hippies" tak blízké, že by prý ze všeho nejraději zmizel současné civilizaci z očí navždy a na odlehlém místě někde v horách pásl kozy.

Má tato, s prominutím, drobná "úchylka" nějaký vliv na jeho tvorbu? Asi ano. Deska Colors of the Sun je totiž extrémně "soft" a "easy listening". Ovšem ne "easy" ve smyslu jednoduchý, ale spíše nenucený a neuspěchaný.

Asi nejlépe celé album vystihuje slovo zvukomalebnost. Jsou dokonce chvíle, kdy se budete bát, abyste se v barevném spektru neutopili. Předpokládám, že vás překvapí, kolik melancholie a uvolněné nálady (ne vždy nutně pozitivní) se dá vložit do několika minutové kompozice. Ve skladbách  Everything Is New a Carefree Highway sice najdete lehce nabroušené hrany, ale to nestojí za řeč.

Delší skladby, kterých je zde docela dost,  se na první pohled tváří, jako by měly ambici rozpřáhnout se až někam do Belfastu od Orbital. Samuel je ale nikdy do podobných výšin nedopraví. Evidentně ne proto, že by to neuměl, ale proto, že chce zůstat na pomezí snu a oblak.

Při prvním poslechu mi bylo trochu líto, že skladby neobsahují žádné vokály. Nicméně dnes je mi jasné, že vokály by celou desku zbytečně posunuly k čitelnosti a předvídatelnosti víc, než by bylo vhodné. Na minimum by se omezila možnost přiřazovat si vlastní významy jednotlivým vizím.

Samuel je nadšeným posluchačem The Jacksons Five, Vangelise, Briana Eno, hip hopu, rhythm and bluesové hudby osmdesátých let, Pink Floydů a kapel spojených s krautrockem (např. Kraftwer nebo Neu!).  Evidentně proto album obsahuje starodávně" znějící syntezátory, analogové elektronické bubeníky a elektrické piano. Deska kvůli tomu sice nezní jako z budoucnosti, přesto nezní nemoderně.

Nemusíte se Samuelem sdílet hudební vkus, abyste mohli být z jeho desky na nadšeni. Pokud jste si pochutnali před čtyřmi lety na albu skotského producenta, který si říká Mylo, nebo milujete Bent a Nathana Fakea, může se vám líbit i Hatchback.


* recenze vyšla na stránkách www.techno.cz

pátek 5. září 2008

Marek Bois – Boissche Untiefen


Za pseudonymem Marek Bois se skrývá producent Niklas Worgt. Pokud sledujete minimal techno scénu delší dobu, pravděpodobně jste pseudonym Marek Bois zaregistrovali již před dvěma lety, kdy vyšel pod tímto jménem jeho první singl. Možná ale Niklase znáte spíše pod pseudonymem Dapayk, což je pravděpodobně o trochu známější jméno v elektronickém hudebním světě  (před rokem jako Dapayk vydal ve spolupráci s modelkou Padberg album Black Beauty).

Zatímco jako Dapayk skládá spíše čisté minimal techno (s různými experimentálně upravovanými vokály zpěvačky Padberg), pod pseudonymem Marek Bois se producentsky více přiklání ke přímějšímu techno zvuku – přestože prvky minimalu v sobě jeho skladby samozřejmě mají stále.

Popisovat jednotlivé tracky na Boissche Untiefen nemá valného smyslu, protože skutečný význam dávají až jako celek. Pokud se budete chtít dostat každé skladbě pod povrch, pokud budete chtít zkoumat, objevovat, pokud se nespokojíte s jednoduchou reakcí ve smyslu: "dobrá, špatná", pak se prostě nevyhnete nutnosti poslouchat album v jednom zápřahu. Anebo si dát alespoň tři skladby v řadě.

Marek Bois všechny skladby vytvořil podle docela složité formy. Často volí naprosto nečekané zvuky, tóny, nálady, které vám při prvním poslechu mohou připadat trochu neobvyklé, ale právě teprve ve spojitosti s jinými jednotlivostmi alba můžete objevit jejich smysl. Samozřejmě, že je možno poslouchat všechny skladby i jednotlivě. Nicméně to nedoporučuji.

Pokud jen tak narychlo album prolétnete, budou vám všechny skladby připadat podobné. Ale pokud vaše uši přeci jenom ještě nezlenivěly, věnujte albu mnohem souvislejší poslech. Vyplatí se vám to. Možná vás odradí trochu temnější podtón, ale depresivní album určitě není.

Boissche Untiefen je výborná deska. Těšíme se, až k nám v klubu do  mozku dorazí nějaká věc z tohoto alba. Necháme se rozsekat na minimal kousíčky. A zase složit.


* recenze vyšla v rubrice Narovinu 42

úterý 2. září 2008

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 42

Guy J s novým albem, podvod na Resident Advisor, Ďáblův dům, Bugnology 3, Marek Bois překonává noční můry, americký chlapec boduje. To vše a mnohem víc v aktuální rubrice Narovinu.

* celou rubriku najdete na www.techno.cz

Ne-Yo - Closer