Na internetových stránkách nového labelu PackUpAndDance najdete větu: "There was a time when house music was soundsystem music, free parties, under the stars, break of dawn." (Kdysi dávno byla house music hlavně o soundsystémech, parties zdarma, pod hvězdami, až do rozednění). Ano, takové časy bývaly. Před dlouhými a dlouhými lety. Chtělo by se říct i "za sedmero horami...". Vše kolem house music bylo jiné než dnes. Těžko soudit, jestli lepší, každopádně jiné.
DJ a producent Andy Cato, polovina projektu Groove Armada, je také jiný. Hlavně v tom, že když se mu začne stýskat po starých dobrých časech house music, nelení jako mnozí jiní a hned založí label určený k vydávání zvukově oldschoolovějších desek - PackUpAndDance. A aby je bylo kde hrát, rozjede nový koncept parties (nazvaných stejně jako label).
Sáhnete-li po novém, desátém dílu mixované kompilační řady "Sessions", která má na obalu jako podtitul právě PackUpAndDance a jako autora uvedené jméno Andy Cato, asi vám bude z výše napsaných odstavců jasné, co vás čeká. Takže pokud v současné době preferujete jenom electro-minimal zvuk, tady si na své moc nepřijdete (maximálně si zavýsknete nad drobky v podobě Johna Dahlbacka nebo Steve Buga).
Skladby na obou discích obsahují hutné beaty, bassy a různě se vrstvící syntezátorové plochy. Vedle sebe leží často skladby s rozdílnou náladou a vyzněním, proto možná budete mít chvílemi pocit, že ani neposloucháte mixovanou kompilaci. Andy Cato se občas ponoří do temnější ploch, aby zase hned přešel k euforickým skladbám jako DJ Funsko – Disco Vibe. Některé skladby vás odnesou do nebeských výšin (Unit 4 v remixu od Tiefschwarz nebo Francois DuBois), jiné vás vezmou do podzemí - pouze jeden stroboskop, chlápek s trubkou, DJ za pultem a Robert Owens za mikrofonem (I´ll Be You Friend). Andy se samozřejmě nebojí sáhnout i pro skladby nedávno vydané jako Gus Gus - Moss, nebo jeho vlastní The 7am Drop a Good Vibration.
Ani první cd, ani druhé cd v žádné případě nenudí, i když je potřeba říct, že je druhý disk malinko víc překombinovanější, než by bylo záhodno. Ale i tak z něj negativní vibrace pociťovat nebudete. A z prvního disku už vůbec.
I když Andyho nápad vracet se do minulosti chápu a fandím mu, není mi úplně jasné, proč svoji vizi představil zrovna pod hlavičkou vydavatelství a velkoklubu Ministry Of Sound. Vždyť právě díky vlivu podobných velkoklubů "house music" částečně zparchantěla. Nezdá se mi zrovna vhodné stýskat si nad zánikem "house soundsystem music" a zároveň vydávat pod Ministry Of Sound. Ale budiž. Stávají se i horší věci.
*
recenze vyšla na stránkách techno.cz
Downtempo může mít až překvapivě mnoho tváří - dokáže být nápadité, zvukově vyzrálé i emocionálně intenzivní, bohužel také prvoplánovité, lacině patetické a někdy až urážející naše hudební cítění. Nepřehlédnutelně pak občas působí zlatokopecké ambice některých tvůrců, kteří si o kvalitě mohou nechat pouze zdát. Na kompilacích typu Café del Mar toho už dnes k objevování příliš nezbylo, naštěstí ale existují lidé, labely a s nimi spojené releasy, jenž se nacházejí přesně na opačné straně kvalitativní barikády. Mezi ně rozhodně patří hudební fanatik a fajnšmekr v jedné osobě - Robert Jan Meyer aka Minus 8, který pro nás zkompiloval a následně mixnul již desátý – výroční díl hudebně maximálně luxusní kompilace Science Fiction Jazz.
